Natálie Mlýnková a její cesta za úspěchem

Udělali jsme pro Vás rozhovor s reprezentantkou Natálii Mlýnkovou. 

Jak jsi se dostala k hokeji ?

K hokeji jsem se dostala, když mi byli asi tři roky. Moje máma chtěla, abych se naučila bruslit na ledě, tak mě vzala na stadion a já jsem jakoby chodila po ledě. Jednou po nás šli na led starší kluci a měli hokejky, tak jsem to chtěla zkusit. Začalo mě to bavit tak jsem u toho zůstala.

Určitě jsi se ve svých začátcích potýkala s otázkami tipu proč zrovna hokej, bylo to tak ?

Lidi se mě ptali proč zrovna tenhle sport, že je to spíš klučičí sport a já jsem věděla že to hraji i holky. Mě to prostě bavilo, tak jsem v tom chtěla pokračovat.

Kde nyní hraješ ?

Hrávala jsem ve Zlíně (odkud pocházím) za kluky až do prvního roku mladšího dorostu, na Vsetíně a poté jsem loni odešla do Kanady kde hraji do teď. Ještě mě čeká poslední sezóna a poté přecházím do Ameriky. Je to nejvyšší ženská juniorská soutěž.

(Zdroj: Facebook)

Jak to zvládáš se školou a rodinou ?

Vlastně já jsem měla prvák na gymplu za sebou a chtěla jsem v tom pokračovat, protože to byl pro mě pevný rok. Moc jsem tam v té škole nebyla, takže jsem se domluvila s vedením školy (ředitel je semnou za dobře) a snažili se mi vyhovět. Mám teď udělané pomocí online programu, což je těžké na předměty jako je matematika, můj druhý nebo třetí jazyk, chemie a tady ty předměty. Ale mně to tak vyhovuje myslím si, že tady na učení mám ještě více času jak když jsem byla doma. Teď jsem měla pevné období, doháním školu, protože je toho mnoho. Momentálně jsem si hodně zalétala z jedné strany na druhou, takže jsem na školu moc času neměla. Doháním a uzavírám teď teprve první pololetí.

Rodina od začátku (co se ten hokej začal vyvíjet a už jsem ho hrála na úrovni a začínala pomalu s tím vyrůstala) mě v tom podporovala, obětovala pro mě hodně a vlastně věděla, že je to můj sen. Věděla jsem, že v České republice není ženský hokej tolik propagován a furt je to na špatné úrovni. Tak jsem prostě chtěla jít pryč, chtěla jsem do zámoří Ameriku a nebo Kanadu. Po mém první mistrovství mě přišla úžasná nabídka a jsem za ní vděčná do dnes. Jsem ráda, že jsem pryč. Tady je to jiný svět a můžu se tady lépe rozvíjet hokejově i jako člověk. Hodně mě to naučilo. Odešla jsem ve svých 16ti letech, naučila jsem se být více samostatná. Hrozně moc se mi zlepšila angličtina, libí se mi tady ti lidé a ta mentalita. Začínám žít svůj sen.

Ještě k té rodině, věděli celou dobu, že v České republice se hokejově rozvíjet nemohu a že půjdu pryč. Nečekali, že se to stane tak brzy, ale v tu chvíli to pro mě bylo nejlepší řešení odejít a bylo to těžké. Jak pro mě vzdálit se od rodiny, tak i pro rodiče, kteří to nesli špatně. Nejhůře to nesla moje sestra, ta byla překvapená. Když jsem se vrátila, byla zaujata,  jak moc jsem vyspěla. Táta s tím byl v pohodě a máma, když se jí na to zeptali kamarádky či zákaznice odpověděla hodně dobře: „Chci aby byla šťastná“. Byla jsem hodně nervózní z angličtiny než než po hokejové stránce. Jsem ráda za holky v týmu, jsem moc spokojená. Nelituji svého rozhodnutí.

Jaké jsou tvé nejbližší cíle ?

Skončila jsem v reprezentaci U18 lednovým mistrovstvím a teďka nejbližší cíl byl pro mě zabojovat si o místo v týmu na mistrovství světa v Rusku se seniorským týmem. Uvidíme jestli si mě trenéři vyberou. Další cíl mám vyhrát naší ligu a uzavřít tak sezónu v Kanadě. Snad se to povede.

Jaké to je být v ženské reprezentaci ?

Říká se, že kluků je o hodně více než holek. Také je to pravda. Ale kluci mají více kategorii na reprezentaci, kdežto my máme jenom 3 kategorie. Nemyslím si, že by to bylo tak, že každá holka co hraje hokej, hraje i reprezentaci. V dnešní době hraje hodně holek hokej. Málo nás opravdu není. Konkurence je 100% v seniorském týmu. Je to krásný pocit, obléct ten dres s lvíčkem a bojovat za svojí zemi, stát na ledě na modré čáře a poslouchat Českou hymnu. Je to krásný pocit a co může být více pro hráče co hraje hokej.

Jako mladší holka jsi hrávala za starší kategorie holek či žen, jak jsi to vnímala ?

To je pravda. Už jako dítě jsem hrávala za starší kategorie. Ze začátku jsem byla nervózní, ale vyloženě jen z prvního příchodu do kabiny. Ten věkový rozdíl tam někdy byl mnoho velký. Holky mi ve všem pomohli a zapadla jsem. Bylo to v pohodě a byla také sranda. Určitě to byla další zkušenost do mojí hokejové kariéry.

Máš nějaký speciální rituál před zápasem ?

Žádný speciální rituál teda extrémně nemám. Já jsem takový člověk, který před zápasem dělá pořád ty stejné věci. Mám to takhle rozdělené a vždycky jdu přesně tak jak to dělávám.

Znáš značku HOWIES, popřípadě jakou zkušenost máš s touhle značkou ?

Značku HOWIES znám, tady v Kanadě a Americe je to propagováno hodně. Mnoho se používají pásky na hokejku, vosky i chrániče na brusle teďka mnoho jedou. Já také používám hokejovou pásku a vosk na hokejku od HOWIES. Určitě jsem ráda, že je to dostupné i v České republice, jelikož hodně holek to po mně chtělo kupovat v Kanadě a poté jim to vozím do České republiky.

Co by jsi chtěla sdělit čtenářům ?

Upřímně tuhle otázku jsem nikdy nedostala. V České republice se hodně odsuzuje ženský hokej, myslím si, že je to škoda. Když se podívají na zápasy mistrovství světa, atd. Tak si myslím, že jsou to hodně kvalitní zápasy a je škoda. Máme šikovné a talentované holky i v České republice. Hokej už není jen klučičí sport.